Agrolesnictví - liniové výsadby

Skupina: Agrolesnictví

doplnit

Agrolesnictví je způsob hospodaření, který kombinuje pěstování stromů nebo keřů s zemědělskou činností (orná půda, pastva či seno), a to na téže ploše. Cílem je zvýšit produkční a ekologickou stabilitu zemědělské krajiny. Agrolesnické systémy tak představují integrovaný přístup k využívání půdy, který přináší řadu výhod.

V případě Agrolesnictví, které je realizováno formou liniových prvků je často primární funkce jiná než produkční např. ochranná, vymezení hranice. Patří sem zejména remízky a meze se stromy rozdělující půdní bloky, pásma stromové vegetace kolem břehů vodních toků nebo liniové výsadby podél komunikací. Svou povahou jsou stejně jako obdobné typy krajinných opatření (větrolamy, remízky, aleje...) významným prvkem krajiny, které podporují celkovou ekologickou stabilitu. Terminologicky se s těmito krajinnými prvky výrazně překrývají.

Pozitivní přínos spočívá zejména:

1. Ekologické – podporují biodiverzitu, ochranu před větrnou erozí, mikroklima a zastínění.

2. Klimatické – stromy vážou uhlík, tlumí účinky větru a extrémních teplot.

3. Produkční – v případě, že je výsadba provedena za využití plodících dřevin*.

Existují další typy agrolesnických systémů, které jsou v základním principu podobné: Silvoarabilní, Silvopastevní a Agrolesnictví v trvalých kulturách

Pěstované stromy jsou zpravidla produkční (např. ovocné dřeviny, rychlerostoucí dřeviny), ale může se jednat i o ochranné (např. větrolamy, krajinotvorné dřeviny)

Výhody: Regulace teploty, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Podpora komunity, Zvýšení organické hmoty v půdě, Ochrana půdní struktury, Zlepšení úrodnosti

Nevýhody: Riziko neefektivity, Závislost na místních podmínkách

Podmínky implementace:

doplnit

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda, vzduch

Problematika invazních druhů:

doplnit

Cena: 0 - 0 Kč/kus

Historie:

V České republice má agrolesnictví silné historické kořeny – zejména ve formě pastvy v lesích, sadových pastvin nebo alejí a mezí v polích. Ale i formy liniových prvků byly relativně časté. V období kolektivizace a intenzifikace (50.–80. léta) řada těchto liniových prvků přetrvala, zejména jako doprovodné stromořadí okolo cest a komunikací. Po roce 1990 však dochází k dalšímu úbytku těchto prvků hlavně v důsledku nedostatečné údržby a stárnutí a odumírání dřevin. V posledních letech je možné tyto prvky do krajiny navracet za pomocí různých dotačních titulů a podpor.

Reference:

Kontaktní osoba: Kateřina Černý Pixová

Fotogalerie