DIVLAND TAČR ČZU FŽP

Zatravňování údolnic

Katalog opatření na posílení stability a resilientní schopnosti krajiny

Zatravňování údolnic

Skupina: Biotechnická opatření

Zatravňování údolnic je opatření, při kterém se nejcitlivější části zemědělské krajiny – snosové a erozně ohrožené údolnice – cíleně vyjímá z orné půdy a zakládá se zde trvalý travní porost.

Údolnice představují sníženiny v terénu, kterými se koncentruje povrchový odtok a kde často dochází ke smyvu ornice, erozním rýhám nebo podmáčení. Zatravněním těchto míst se významně obnovuje přirozená infiltrace a retence vody a stabilizuje se půdní pokryv. Tento prvek působí výrazně protierozně.

Technické parametry:

Výběr travních směsí:

Udržování:

Výhody: Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Omezený prostor, Závislost na místních podmínkách

Podmínky implementace:

Zatravňování údolnic je vhodné zejména v místech soustředěného povrchového odtoku, kde při intenzivních srážkách dochází k opakované vodní erozi, tvorbě rýh a odnosu půdy. Zatravněný pás by měl kopírovat přirozenou dráhu odtoku a být dostatečně široký, aby bezpečně převedl očekávaný průtok bez vzniku eroze. Opatření je vhodné navrhovat jako součást širšího systému protierozní ochrany povodí a kombinovat jej například s průlehy, mezemi, retenčními prvky nebo změnou hospodaření na navazujících svazích.

Zatravnění lze realizovat dobrovolně jako protierozní opatření, v rámci komplexních pozemkových úprav nebo v návaznosti na požadavky protierozní ochrany půdy. Aktuální standard DZES 5 upravuje protierozní ochranu zemědělské půdy a umožňuje využití různých půdoochranných postupů.

Opatření lze podporovat také prostřednictvím AEKO – Zatravňování orné půdy, které zahrnuje přímo titul Zatravňování drah soustředěného odtoku. Pro tento titul musí být na příslušném dílu půdního bloku v LPIS vymezena dráha soustředěného odtoku a používá se stanovená osevní směs.

Při převodu orné půdy na travní porost je nutné provést odpovídající změnu druhu zemědělské kultury v LPIS a následně dodržovat stanovený management travního porostu. U AEKO jsou stanoveny také požadavky na termíny seče, odstranění biomasy a další způsob údržby.

Při realizaci je nutný souhlas vlastníka pozemku. Ve zvláště chráněných územích, ochranných pásmech národních parků a lokalitách Natura 2000 se v rámci příslušných titulů AEKO používají druhově bohaté nebo regionální směsi schválené příslušným orgánem ochrany přírody.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Aplikační potenciálⓘ: střední

Rozsah / velikostⓘ:Plošný střední rozsah

Náročnost realizaceⓘ:Snadné

Kvantifikace dopaduⓘ: Střední

Časový horizont dopaduⓘ: Střednědobý

Problematika invazních druhů:

Při zatravňování údolnic existuje riziko zavlečení invazních druhů zejména skrze nevhodně zvolenou osivovou směs. Často se používají levné komerční směsi, které mohou obsahovat nepůvodní druhy s invazním potenciálem (např. Agrostis gigantea, Lolium multiflorum). Tyto druhy se mohou šířit do přilehlých mokřadních biotopů, narušit původní vegetaci a omezit biodiverzitu. Dále hrozí zavlečení nežádoucích druhů během přípravy terénu (přesun půdy, stroje) nebo nedostatečné údržby (např. absence seče či pastvy).

Cena: 40000 - 60000 Kč/ha

Návaznostⓘ:

  • Terasy
  • Úprava říční nivy

Střetⓘ:

  • Zemědělství
  • Lesnictví
  • Vlastnické vztahy

Jiné střety:

Kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Eroze

Vedlejší kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Evapotranspirace
  • Vznik nových stanovišť
  • Konektivita
  • Sekvestrace uhlíku
  • Ztráta organické hmoty
  • Ztráta půdní struktury
  • Odnos živin

Cíle udržitelného rozvojeⓘ:

  • 13. Klimatická opatření
  • 14. Život ve vodě
  • 15. Život na souši

Národní plán obnovy přírodyⓘ:

Předprojektová přípravaⓘ:

  • Hydrogeologický průzkum
  • Hydrologická analýza

Historie:

Tradičně byly údolnice neobhospodařované nebo spásané plochy. Krásně lze tento jev vidět např. na mapách stabilního katastru z 1. pol. 19. stol., kde velmi často nacházíme podél potoků či v místech i nepatrných sníženin pásy luk/pastvin (stabilní katastr má dokonce speciální mapovou značku pro „mokré louky“ – šlo tedy očividně o poměrně běžný jev). V 50.–70. letech 20. stol. byly intenzifikací zemědělství rozorány, což vedlo ke zvýšené vodní erozi a snosu ornice. Od 90. let se zatravňování vrací jako klíčové opatření ke zlepšení retenční schopnosti půdy a stabilizaci krajiny, zejména v rámci pozemkových úprav, krajinotvorných projektů a OPŽP.

Reference:
Zatravněné Údolnice
Ochrana zemědělské půdy před erozí

Kontaktní osoba: Kateřina Černý Pixová