Návaznostⓘ:
- Terasy
- Úprava říční nivy
Údolnice představují sníženiny v terénu, kterými se koncentruje povrchový odtok a kde často dochází ke smyvu ornice, erozním rýhám nebo podmáčení. Zatravněním těchto míst se významně obnovuje přirozená infiltrace a retence vody a stabilizuje se půdní pokryv. Tento prvek působí výrazně protierozně.
Výhody: Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními, Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze
Nevýhody: Omezený prostor, Závislost na místních podmínkách
Podmínky implementace:
Zatravňování údolnic je vhodné zejména v místech soustředěného povrchového odtoku, kde při intenzivních srážkách dochází k opakované vodní erozi, tvorbě rýh a odnosu půdy. Zatravněný pás by měl kopírovat přirozenou dráhu odtoku a být dostatečně široký, aby bezpečně převedl očekávaný průtok bez vzniku eroze. Opatření je vhodné navrhovat jako součást širšího systému protierozní ochrany povodí a kombinovat jej například s průlehy, mezemi, retenčními prvky nebo změnou hospodaření na navazujících svazích.
Zatravnění lze realizovat dobrovolně jako protierozní opatření, v rámci komplexních pozemkových úprav nebo v návaznosti na požadavky protierozní ochrany půdy. Aktuální standard DZES 5 upravuje protierozní ochranu zemědělské půdy a umožňuje využití různých půdoochranných postupů.
Opatření lze podporovat také prostřednictvím AEKO – Zatravňování orné půdy, které zahrnuje přímo titul Zatravňování drah soustředěného odtoku. Pro tento titul musí být na příslušném dílu půdního bloku v LPIS vymezena dráha soustředěného odtoku a používá se stanovená osevní směs.
Při převodu orné půdy na travní porost je nutné provést odpovídající změnu druhu zemědělské kultury v LPIS a následně dodržovat stanovený management travního porostu. U AEKO jsou stanoveny také požadavky na termíny seče, odstranění biomasy a další způsob údržby.
Při realizaci je nutný souhlas vlastníka pozemku. Ve zvláště chráněných územích, ochranných pásmech národních parků a lokalitách Natura 2000 se v rámci příslušných titulů AEKO používají druhově bohaté nebo regionální směsi schválené příslušným orgánem ochrany přírody.
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah): voda
Problematika invazních druhů:
Při zatravňování údolnic existuje riziko zavlečení invazních druhů zejména skrze nevhodně zvolenou osivovou směs. Často se používají levné komerční směsi, které mohou obsahovat nepůvodní druhy s invazním potenciálem (např. Agrostis gigantea, Lolium multiflorum). Tyto druhy se mohou šířit do přilehlých mokřadních biotopů, narušit původní vegetaci a omezit biodiverzitu. Dále hrozí zavlečení nežádoucích druhů během přípravy terénu (přesun půdy, stroje) nebo nedostatečné údržby (např. absence seče či pastvy).
Cena: 40000 - 60000 Kč/ha
Jiné střety:
Historie:
Tradičně byly údolnice neobhospodařované nebo spásané plochy. Krásně lze tento jev vidět např. na mapách stabilního katastru z 1. pol. 19. stol., kde velmi často nacházíme podél potoků či v místech i nepatrných sníženin pásy luk/pastvin (stabilní katastr má dokonce speciální mapovou značku pro „mokré louky“ – šlo tedy očividně o poměrně běžný jev). V 50.–70. letech 20. stol. byly intenzifikací zemědělství rozorány, což vedlo ke zvýšené vodní erozi a snosu ornice. Od 90. let se zatravňování vrací jako klíčové opatření ke zlepšení retenční schopnosti půdy a stabilizaci krajiny, zejména v rámci pozemkových úprav, krajinotvorných projektů a OPŽP.
Reference:
Zatravněné Údolnice
Ochrana zemědělské půdy před erozí
Kontaktní osoba: Kateřina Černý Pixová