DIVLAND TAČR ČZU FŽP

Meze

Katalog opatření na posílení stability a resilientní schopnosti krajiny

Meze

Skupina: Biotechnická opatření

Meze jsou pruhy neobdělávané půdy, často zatravněné nebo porostlé keři a stromy, které oddělují zemědělské pozemky nebo je doprovázejí podél svahů, cest či toků.

Meze jsou důležitým krajinným prvkem s významnými ekologickými, půdoochrannými a estetickými funkcemi. Historicky vznikaly jako hranice mezi pozemky, dnes jsou vnímány jako prvek udržitelného hospodaření. Mají zásadní vliv na fungování krajiny jako ekosystému, ať již ve smyslu útočišť pro řadu rostlinných i živočišných druhů, ale také celkového propojení toků a pohybů v krajině. Velký vliv na podporu biodiverzity.

Funkce mezí:

Meze mohou být:

Ideální šířka se pohybuje mezi 3 až 12 metry, v závislosti na umístění a požadované funkci. Ale fungovat mohou i v šířce menší než 3 metry.

Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Podpora komunity, Kompatibilita s jinými řešeními, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Omezený prostor, Závislost na místních podmínkách

Podmínky implementace:

Meze je možné dobrovolně zřídit nebo obnovit, nejsou plošně povinné, ale mohou být součástí Agroenvironmentálně-klimatických opatření (AEKO), programů rozvoje venkova nebo pozemkových úprav. Pro trvalé zatravnění lze využít ekoschémata a agroenvironmentální dotace. Je třeba vést evidenci v LPIS – meze mohou být vedeny jako trvalý travní porost, krajinný prvek nebo ekologicky významná plocha (EFA). V chráněných územích a na erozně ohrožených plochách může být výsadba mezí doporučena nebo požadována jako součást půdoochranného managementu. Výsadba dřevin vyžaduje souhlas vlastníka, případně správce ochrany přírody.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Aplikační potenciálⓘ: střední

Rozsah / velikostⓘ:Plošný velký rozsah

Náročnost realizaceⓘ:Střední náročnost

Kvantifikace dopaduⓘ: Střední

Časový horizont dopaduⓘ: Krátkodobý

Problematika invazních druhů:

Hospodaření na mezích a jejich zakládání může výrazně přispět ke stabilitě krajiny, omezení eroze a podpoře biodiverzity. Současně ale platí, že meze jsou typickým liniovým prvkem s vysokou konektivitou, který může fungovat jako koridor šíření a zdroj semen nejen pro žádoucí organismy, ale i pro invazní druhy. Neudržované nebo nevhodně založené meze se tak mohou stát útočištěm a zdrojem šíření invazních rostlin (např. zlatobýlu kanadského – Solidago canadensis ) do okolních polí a luk, zejména pokud jsou meze ve stálém kontaktu s ornou půdou a dochází zde k častým disturbancím.

Je proto klíčové:

Cena: 500 - 5000 Kč/m

Návaznostⓘ:

  • Větrolamy
  • Ovocné sady s pastvou (Agrolesnictví v trvalých kulturách)
  • Ochranné oblasti pramenišť
  • Terasy
  • Vsakovací zařízení na objektech lesních cest (propustky, svodnice)
  • Krajinné liniové výsadby

Střetⓘ:

  • Zemědělství
  • Lesnictví
  • Vlastnické vztahy

Jiné střety:

Kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Vznik nových stanovišť

Vedlejší kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Retence vody
  • Snížení dopadů povodní
  • Zlepšení stavu stávajících stanovišť
  • Konektivita
  • Ztráta organické hmoty
  • Odnos živin
  • Eroze

Cíle udržitelného rozvojeⓘ:

  • 12. Odpovědná výroba a spotřeba
  • 13. Klimatická opatření
  • 14. Život ve vodě
  • 15. Život na souši

Národní plán obnovy přírodyⓘ:

Předprojektová přípravaⓘ:

  • Hydrologická analýza
  • Majetkoprávní analýza

Historie:

Meze jsou poměrně starým biotechnickým opatřením. Nejstarší archeologicky datované meze v Česku pocházejí z 12. století (Houfková a kol. 2015), ale lze se důvodně domnívat, že zejména ve staré sídlení oblasti (Polabí, Poohří, Moravské úvaly) by se mohly vyskytovat i starší meze.

Meze vznikaly v prostředí střední Evropy jako fyzická rozhraní mezi jednotlivými zemědělskými pozemky. Měly různou podobu – kamenné zídky či snosy, valy, svahy, cesty, stromořadí atd. Kromě původního účelu – vyznačení hranic pozemků – měly i významné ekologické funkce (protierozní funkce, ovlivnění hydrologického režimu, specifické habitaty) a hospodářské funkce (místo pro pastvu dobytka, zdroj dřeva atd.).

V jednotlivých regionech Česka se používaly různé systémy prostorového uspořádání zemědělských pozemků. Meze, které zvýrazňovaly hranice pozemků, tak vytvářely krajově specifické obrazy krajiny – např. v úrodných oblastech jižní Moravy dominovala traťová plužina, v některých regionech středních Čech úseková plužina a v horských a podhorských oblastech Vysočiny, Orlických hor, Jeseníků a Beskyd záhumenicová plužina (viz např. Fanta a kol. 2022).

K zániku velké části mezí dochází v 50. letech 20. století v důsledku kolektivizace. Ta tak kromě totální proměny způsobu hospodaření a sociálně-ekonomického systému venkova velmi negativním způsobem ovlivnila i ekologické fungování krajiny a zničila cenné kulturní dědictví. Zániku většinou odolaly meze v zemědělsky málo produkčních nebo marginálních regionech.

Po roce 1990 začal pozvolný návrat k obnově mezí v rámci pozemkových úprav, agroenvironmentálních programů a krajinného plánování. Jejich uplatnění v současné krajině je však stále nedostatečné. Souvisí s problematikou vlastnických vztahů.

Reference:

Kontaktní osoba: Kateřina Černý Pixová

Fotogalerie