Agrolesnictví v trvalých kulturách

Skupina: Agrolesnictví

Trvalé kultury (např. sady) s dalším produkčním využitím se zachování pozitivního vlivu na životní prostředí

Agrolesnictví je způsob hospodaření, který kombinuje pěstování stromů nebo keřů s zemědělskou činností (orná půda, pastva či seno), a to na téže ploše. Cílem je zvýšit produkční a ekologickou stabilitu zemědělské krajiny. Agrolesnické systémy tak představují integrovaný přístup k využívání půdy, který přináší řadu výhod. V případě Agrolesnictví v trvalých kulturách je výchozím prvkem např. sad, kde se přidružuje pěstování dalších plodin v meziřadí nebo je umožněna pastva chovaných zvířat, případně je zatravněna a sečena na seno. Vzhledem k jejich většinovému maloplošnému uplatnění jsou významným prvkem krajiny, které podporují celkovou ekologickou stabilitu.

Pozitivní přínos spočívá zejména:

1. Ekologické – zlepšují retenci vody, biodiverzitu, ochranu půdy před erozí a mikroklima.
2. Produkční – umožňují diverzifikaci výnosů (dřevo, plodiny, krmivo).
3. Klimatické – stromy vážou uhlík, tlumí účinky větru a extrémních teplot.

Existují další typy agrolesnických systémů, které jsou v základním principu podobné: Silvoarabilní, Silvopastevní a Agrolesnictví na úrovni krajinných prvků

Pěstované stromy jsou v tomto případě zpravidla produkční (např. ovocné dřeviny, rychlerostoucí dřeviny)

Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Vysoká účinnost, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními

Nevýhody: Komplexní plánování, Riziko neefektivity

Podmínky implementace:

V českých podmínkách jsou agrolesnické systémy nově definovány a je v platnosti základní podpora. Podmínky jsou definovány Metodikou k provádění nařízení vlády č. 140/2023 Sb. o stanovení podmínek provádění opatření AGROLESNICTVÍ. Pro založení systému je třeba:

• vhodně zvolit druhy dřevin (neinvazní, odpovídající klimatickým podmínkám a půdám)
• zajistit ochranu stromů proti okusu a sešlapu (zejména v silvopastevních systémech)
• naplánovat spon výsadby tak, aby umožnil zemědělskou činnost (např. vzdálenost mezi řádky strojů)
• pokud je agrolesnictví součástí trvalých kultur, je nutné jej evidovat v LPIS

Jeho prvky lze realizovat v rámci krajinotvorných opatření nebo s podporou národních a výzkumných grantů.

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): vzduch

Problematika invazních druhů:

Agrolesnické systémy mohou významně ovlivnit šíření invazních druhů – pozitivně i negativně. Správně navržené výsadby mohou omezit invazní druhy tím, že zvyšují druhovou diverzitu a zastiňují či vytlačují invazní plevele. Naopak nevhodný výběr dřevin, zejména introdukovaných a málo prověřených druhů, může vést k nekontrolovanému šíření invazních taxonů do okolní krajiny.

Je proto klíčové:

• volit výhradně původní nebo dlouhodobě naturalizované druhy,
• vyhýbat se introdukovaným dřevinám se známým invazním potenciálem,
• a pravidelně monitorovat výskyt nežádoucích druhů na okrajích výsadeb.

Cena: 1 - 2 Kč/m2

Historie:

V České republice má agrolesnictví silné historické kořeny – zejména ve formě pastvy v lesích, sadových pastvin nebo alejí a mezí v polích. V období kolektivizace a intenzifikace (50.–80. léta) však byly tyto systémy vymýceny ve prospěch velkoplošného způsobu hospodaření. Většinou ustoupily v důsledku rozšíření orné půdy. Sady, které zůstaly zachovány byly většinou intenzivně využívány pro primární produkci a nedocházelo ke kombinaci s další produkcí

Znovuobjevení agrolesnictví probíhá od 2010 díky výzkumu (např. ČZU, Výzkumný ústav Silva Taroucy, MŽP) a evropským iniciativám (EURAF). V posledních letech vznikaly pilotní výsadby (např. kombinace keřů, stromů a plodin) a roste zájem farmářů. Aktuálně jsou dostupné i metodiky a další podpory.

Reference:
Český spolek pro agrolesnictví

Kontaktní osoba: Michal Šereš

Fotogalerie