Návaznostⓘ:
- Stromy na pastvinách (Silvopastevní systémy)
- Meze
- Průleh
- Větrolamy
- Terasy
- Krajinné liniové výsadby
Agrolesnictví je způsob hospodaření, který kombinuje pěstování stromů nebo keřů s zemědělskou činností (orná půda, pastva či seno), a to na téže ploše. Cílem je zvýšit produkční a ekologickou stabilitu zemědělské krajiny. Agrolesnické systémy tak představují integrovaný přístup k využívání půdy, který přináší řadu výhod. V případě Agrolesnictví v trvalých kulturách je výchozím prvkem např. sad, kde se přidružuje pěstování dalších plodin v meziřadí nebo je umožněna pastva chovaných zvířat, případně je zatravněna a sečena na seno. Vzhledem k jejich většinovému maloplošnému uplatnění jsou významným prvkem krajiny, které podporují celkovou ekologickou stabilitu.
Pozitivní přínos spočívá zejména:
Další přínosy
zachování a obnova tradičních ovocných sadů,
omezení nákladů na sečení a údržbu travních porostů,
podpora opylovačů a dalších užitečných organismů,
zlepšení mikroklimatických podmínek pro zvířata,
ukládání uhlíku v biomase a půdě,
zachování krajinného rázu a kulturního dědictví venkova.
Pěstované stromy jsou v tomto případě zpravidla produkční většinou ovocné
Další info také na https://agrolesnictvi.cz/
Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Vysoká účinnost, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními
Nevýhody: Komplexní plánování, Riziko neefektivity
Podmínky implementace:
V českých podmínkách jsou agrolesnické systémy nově definovány a je v platnosti základní podpora. Podmínky jsou definovány Metodikou k provádění nařízení vlády č. 140/2023 Sb. o stanovení podmínek provádění opatření AGROLESNICTVÍ. Pro založení systému je třeba:
Jeho prvky lze realizovat v rámci krajinotvorných opatření nebo s podporou národních a výzkumných grantů.
Náklady jsou silně závislé na hustotě výsadby, velikosti sadebního materiálu, způsobu ochrany stromů a rozsahu následné péče. U silvopastevních systémů bývají zpravidla vyšší z důvodu ochrany stromů před hospodářskými zvířaty
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah): vzduch, biodiverzita
Problematika invazních druhů:
Agrolesnické systémy mohou významně ovlivnit šíření a škody působené invazními druhy. Při zakládání a údržbě je třeba zohledňovat nejen úmyslně pěstované druhy, ale i nezáměrně zavlečené druhy jako jsou plevely či škůdci. Nevhodný výběr dřevin, zejména introdukovaných a málo prověřených druhů, může vést k nekontrolovanému šíření invazních taxonů z výsadeb do okolní krajiny. Je nutné kontrolovat či přebírat i sadební materiál, který neobsahuje škodlivé patogeny a herbivory. Je proto klíčové:
Cena: 30000 - 150000 Kč/ha
Jiné střety:
Primárně jsou opatření určena pro zlepšování kvality stávajících zemědělských krajinných struktur, ale zároveň zvyšují schopnost krajiny sekvestorovat uhlík.
Historie:
V České republice má agrolesnictví silné historické kořeny – zejména ve formě pastvy v lesích, sadových pastvin nebo alejí a mezí v polích. V období kolektivizace a intenzifikace (50.–80. léta 20. stol.) však byly tyto systémy vymýceny ve prospěch velkoplošného způsobu hospodaření. Většinou ustoupily v důsledku rozšíření orné půdy. Sady, které zůstaly zachovány, byly většinou intenzivně využívány pro primární produkci a nedocházelo ke kombinaci s další produkcí.
Reference:
Český spolek pro agrolesnictví
Kontaktní osoba: Bohdan Lojka