DIVLAND TAČR ČZU FŽP

Malé vodní nádrže

Katalog opatření na posílení stability a resilientní schopnosti krajiny

Malé vodní nádrže

Skupina: Zadržování vody

Malé vodní nádrže (MVN) jsou uměle vytvořené nádrže určené k zadržování vody v krajině, sloužící pro závlahu, zachycení srážek, podporu biodiverzity, rekreaci nebo ochranu před suchem a povodněmi.

Malé vodní nádrže jsou obvykle s objemem do 2 milionů m³ a hrází do 8 metrů výšky (dle české klasifikace). Staví se v povodích malých vodních toků nebo jako bezodtokové nádrže. Mohou být napájeny přirozeným odtokem, přítokem z toků, drenážemi nebo povrchovým stékáním.

Hlavní funkce:

Mohou být trvalé nebo dočasně zaplavované, s přírodními nebo technickými břehy, s přepady, výpustmi a případně hladinovými regulačními zařízeními. Jejich realizace by měla vycházet z hydrologického a ekologického posouzení.

Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Podpora komunity, Kompatibilita s jinými řešeními, Zlepšení úrodnosti

Nevýhody: Nároky na údržbu, Omezený prostor, Komplexní plánování, Legislativní a regulační omezení, Nutnost povolovacího procesu

Podmínky implementace:

Podléhá vodoprávnímu řízení dle zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) a případně stavebnímu řízení (zákon č. 283/2021 Sb.). Nutná je projektová dokumentace, včetně hydrotechnického výpočtu, posudku o vlivu na krajinu a přírodu a vyjádření správce povodí. Nesmí dojít ke zhoršení odtokových poměrů, zaplavování sousedních pozemků nebo negativnímu ovlivnění ZCHÚ či NATURA 2000. Podporováno např. v rámci OPŽP, PRV, Národního programu ŽP nebo krajských dotačních titulů. Doporučuje se dlouhodobý management – údržba hráze, výpustí, břehové vegetace.

Složka ŽP: voda

Složka ŽP (přesah): půda

Aplikační potenciálⓘ: střední

Rozsah / velikostⓘ:Plošný střední rozsah

Náročnost realizaceⓘ:Vyšší náročnost

Kvantifikace dopaduⓘ: Vysoký

Časový horizont dopaduⓘ: Střednědobý

Problematika invazních druhů:

Malé vodní nádrže (např. tůně, retenční nádrže, drobné rybníčky a další vodní objekty) jsou důležité pro zadržování vody v krajině, podporu biodiverzity a často i pro zlepšení kvality vody. Zároveň však představují zvýšené riziko zavlékání a šíření invazních druhů, protože zachycují splach, sediment i živiny a bývají napojeny na okolní vodní síť. Nejde jen o vodní plochu, ale i břehy často slouží jako bezpečná místa pro mnoho invazních druhů. Invazní vodní rostliny se mohou do nádrží dostat při výsadbě, přenosem ptáky nebo s vodou při různých manipulacích; ptáci přitom patří mezi známé vektory šíření vodních organismů mezi lokalitami. Zásadní je také období po výstavbě a revitalizaci, kdy jsou břehy často narušené a probíhají přesuny zeminy. Důležité je předcházet zavlečení nepůvodních ryb a bezobratlých, často „v dobré víře“ při zarybnění.

Je proto klíčové:

Cena: 1000 - 10000 Kč/m2

Návaznostⓘ:

  • Plovoucí ostrovy
  • Přečerpávání vody v mikropovodí
  • Denitrifikační bioreaktory
  • Tůně
  • Odkrývání vodních toků
  • Umělé mokřady
  • Suchý poldr
  • Biopásy

Střetⓘ:

  • Vlastnické vztahy
  • Ochrana přírody

Jiné střety:

Kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Retence vody

Vedlejší kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Zemědělské sucho
  • Skladování vody
  • Opětovné využití vody
  • Ochrana před povodněmi
  • Snížení dopadů povodní
  • Vznik nových stanovišť
  • Konektivita
  • Odnos živin

Cíle udržitelného rozvojeⓘ:

  • 14. Život ve vodě

Národní plán obnovy přírodyⓘ:

Předprojektová přípravaⓘ:

  • Biologický průzkum
  • Hydrogeologický průzkum
  • Inženýrsko geologický průzkum
  • Hydrologická analýza
  • Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA)
  • Archeologický dohled nebo posudek
  • Majetkoprávní analýza

Historie:

Vodní nádrže byly v Českých zemích zakládány již ve středověku, a to zejména k chovu ryb (značná část českých rybníků pochází z 15. a 16. století), k technologickým provozům horních děl či k zavlažování/retenci vody. K významnému úbytku rybníků dochází v 18. a 19. století, kdy jsou zejména v nížinách ležící rybníky přeměňovány na zemědělskou půdu. V období kolektivizace (50.–80. léta) část zejména menších rybníků zanikla, byla degradována kvůli odvodňování a scelování půdy či byly přeměněny na požární nádrže s vybetonovanými břehy. Po roce 1990 a zejména po roce 2000 stoupá zájem o obnovu malých vodních nádrží a jejich novou výstavbu v souvislosti se suchem, ochranou vody a revitalizací krajiny.

Reference:
Výstavba a rekonstrukce malých vodních nádrží přírodě blízkým způsobem

Kontaktní osoba: Michal Šereš

Fotogalerie