Návaznostⓘ:
- Plovoucí ostrovy
- Přečerpávání vody v mikropovodí
- Denitrifikační bioreaktory
- Tůně
- Odkrývání vodních toků
- Umělé mokřady
- Suchý poldr
- Biopásy
Malé vodní nádrže jsou obvykle s objemem do 2 milionů m³ a hrází do 8 metrů výšky (dle české klasifikace). Staví se v povodích malých vodních toků nebo jako bezodtokové nádrže. Mohou být napájeny přirozeným odtokem, přítokem z toků, drenážemi nebo povrchovým stékáním.
Hlavní funkce:
Mohou být trvalé nebo dočasně zaplavované, s přírodními nebo technickými břehy, s přepady, výpustmi a případně hladinovými regulačními zařízeními. Jejich realizace by měla vycházet z hydrologického a ekologického posouzení.
Výhody: Regulace teploty, Snížení rizika povodní, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Podpora komunity, Kompatibilita s jinými řešeními, Zlepšení úrodnosti
Nevýhody: Nároky na údržbu, Omezený prostor, Komplexní plánování, Legislativní a regulační omezení, Nutnost povolovacího procesu
Podmínky implementace:
Podléhá vodoprávnímu řízení dle zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) a případně stavebnímu řízení (zákon č. 283/2021 Sb.). Nutná je projektová dokumentace, včetně hydrotechnického výpočtu, posudku o vlivu na krajinu a přírodu a vyjádření správce povodí. Nesmí dojít ke zhoršení odtokových poměrů, zaplavování sousedních pozemků nebo negativnímu ovlivnění ZCHÚ či NATURA 2000. Podporováno např. v rámci OPŽP, PRV, Národního programu ŽP nebo krajských dotačních titulů. Doporučuje se dlouhodobý management – údržba hráze, výpustí, břehové vegetace.
Složka ŽP: voda
Složka ŽP (přesah): půda
Problematika invazních druhů:
Malé vodní nádrže (např. tůně, retenční nádrže, drobné rybníčky a další vodní objekty) jsou důležité pro zadržování vody v krajině, podporu biodiverzity a často i pro zlepšení kvality vody. Zároveň však představují zvýšené riziko zavlékání a šíření invazních druhů, protože zachycují splach, sediment i živiny a bývají napojeny na okolní vodní síť. Nejde jen o vodní plochu, ale i břehy často slouží jako bezpečná místa pro mnoho invazních druhů. Invazní vodní rostliny se mohou do nádrží dostat při výsadbě, přenosem ptáky nebo s vodou při různých manipulacích; ptáci přitom patří mezi známé vektory šíření vodních organismů mezi lokalitami. Zásadní je také období po výstavbě a revitalizaci, kdy jsou břehy často narušené a probíhají přesuny zeminy. Důležité je předcházet zavlečení nepůvodních ryb a bezobratlých, často „v dobré víře“ při zarybnění.
Je proto klíčové:
Cena: 1000 - 10000 Kč/m2
Jiné střety:
Historie:
Vodní nádrže byly v Českých zemích zakládány již ve středověku, a to zejména k chovu ryb (značná část českých rybníků pochází z 15. a 16. století), k technologickým provozům horních děl či k zavlažování/retenci vody. K významnému úbytku rybníků dochází v 18. a 19. století, kdy jsou zejména v nížinách ležící rybníky přeměňovány na zemědělskou půdu. V období kolektivizace (50.–80. léta) část zejména menších rybníků zanikla, byla degradována kvůli odvodňování a scelování půdy či byly přeměněny na požární nádrže s vybetonovanými břehy. Po roce 1990 a zejména po roce 2000 stoupá zájem o obnovu malých vodních nádrží a jejich novou výstavbu v souvislosti se suchem, ochranou vody a revitalizací krajiny.
Reference:
Výstavba a rekonstrukce malých vodních nádrží přírodě blízkým způsobem
Kontaktní osoba: Michal Šereš