Jedná se o širokou skupinu člověkem vytvořených mokřadních systémů, které využívají přirozené fyzikální, chemické a biologické procesy probíhající ve vodě, substrátu a vegetaci. Mohou být navrhovány především pro zlepšování kvality vody, zadržování vody v krajině a podporu biodiverzity, přičemž konkrétní konstrukční řešení závisí na jejich hlavním účelu a místních podmínkách.
Umělé mokřady lze využít například pro:
- čištění odpadních vod, zejména v podobě kořenových čistíren odpadních vod,
- čištění drenážních a zemědělských vod zatížených živinami, nerozpuštěnými látkami nebo dalšími polutanty,
- snižování živinové zátěže vodních toků a nádrží zachycením a transformací dusíku a fosforu,
- čištění srážkového a povrchového odtoku z urbanizovaných i zemědělských ploch,
- zadržování vody a zpomalování jejího odtoku z povodí,
- vytváření nových mokřadních biotopů a podporu biodiverzity.
Podle způsobu proudění vody se rozlišují především mokřady s volnou vodní hladinou (povrchovým průtokem) a systémy s podpovrchovým průtokem, označované také jako mokřadní filtry. Podpovrchové systémy mohou být navrženy s horizontálním nebo vertikálním prouděním a jednotlivé typy lze rovněž kombinovat do hybridních mokřadních systémů.
K odstraňování znečištění dochází kombinací několika procesů, například sedimentací a filtrací nerozpuštěných látek, sorpcí, mikrobiální transformací organických látek a živin a příjmem živin vegetací. Účinnost jednotlivých procesů závisí na konstrukci mokřadu, hydraulickém zatížení, době zdržení, vlastnostech substrátu, vegetaci, teplotě a charakteru přiváděné vody.
Ve srovnání s technologicky intenzivními způsoby čištění mohou být umělé mokřady provozně a energeticky nenáročným řešením, vyžadují však dostatečnou plochu a správný návrh hydraulického režimu. Pravidelná údržba zahrnuje zejména kontrolu přítoku a odtoku, vodní hladiny, vegetace, sedimentace a případného zanášení systému.
Jejich význam je výrazně multifunkční. Vedle čištění vody mohou přispívat k její retenci, zpomalování odtoku, vytváření stanovišť pro rostliny a živočichy, zvyšování ekologické stability krajiny a v některých případech také k rekreační a estetické hodnotě území. Umělé mokřady proto představují významnou skupinu přírodě blízkých opatření (Nature-based Solutions, NBS) propojujících vodohospodářské, ekologické a adaptační funkce.
Výhody: Regulace teploty, Podpora biodiverzity, Estetický přínos, Zlepšení kvality vody, Vysoká účinnost, Nízká cena, Kompatibilita s jinými řešeními
Nevýhody: Omezený prostor, Legislativní a regulační omezení, Nutnost povolovacího procesu
Podmínky implementace:
Umělé mokřady vyžadují dostatečně velkou plochu odpovídající množství a kvalitě přiváděné vody a požadované účinnosti čištění. Vhodné jsou zejména lokality, kde lze využít přirozený sklon terénu a zajistit pokud možno gravitační přítok a odtok vody, čímž se snižují energetické a provozní nároky.
Návrh musí vycházet z hydrologických a hydraulických podmínek lokality, charakteru znečištění a požadované doby zdržení vody. Je nutné zajistit rovnoměrnou distribuci vody, zabránit nežádoucímu zkratu proudění, nekontrolovanému průsaku a negativnímu ovlivnění okolních pozemků nebo podzemních vod. Podle typu přiváděné vody může být nezbytné také předčištění, zejména odstranění hrubých nečistot a sedimentovatelných látek.
Součástí návrhu musí být možnost regulace vodní hladiny, bezpečného odvedení přebytečné vody a přístupu pro údržbu. Je rovněž nutné zohlednit dlouhodobou péči o vegetaci, odstraňování sedimentů a kontrolu případného šíření invazních druhů.
Administrativní požadavky závisí na velikosti, konstrukci, zdroji vody a účelu mokřadu. Realizace může vyžadovat povolení vodního díla a povolení k nakládání s vodami, případně další souhlasy podle charakteru lokality. Při napojení na vodní tok nebo zásahu do něj je nutné řešení koordinovat s jeho správcem. V chráněných nebo ekologicky cenných lokalitách je nutné respektovat také požadavky ochrany přírody.
Složka ŽP: voda
Složka ŽP (přesah): půda
Problematika invazních druhů:
Zakládání umělých mokřadů (slatiniště, podmáčené louky, rákosiny, mokřadní tůně a nivní stanoviště) patří mezi klíčové ekosystémy pro retenci vody, zlepšení kvality vody a biodiverzitu. Zároveň však mohou umělé mokřady být velmi náchylné k invazím a šíření patogenů, protože jde o přirozeně dynamická stanoviště, kde změny hydrologického režimu, disturbancí, sedimentů a živin vytvářejí „okna příležitosti“ pro uchycení nepůvodních a expanzních druhů. Mokřady navíc mohou trpět velkým přínose semen a propagulí během povodní. Současně mohou hostit i nepůvodní vodní bezobratlé a další organismy, jejichž šíření může být podporováno technikou a manipulacemi ve vlhku. Management mokřadů je obtížný kvůli ochraně vody, omezenému portfoliu zásahů a často i špatně přístupnému, nepřehlednému terénu.
Důležité je také období zakládání/obnovy mokřadů, kdy dochází k výkopům a transportu zeminy a sedimentu – tím se mohou zavléct nejen semena invazních rostlin, ale i patogeni vázaní na půdu a vlhké prostředí.
Je proto klíčové:
- udržet nebo obnovit stabilní hydrologii, protože změny vodního režimu mohou výrazně zvýšit invadovatelnost mokřadů
- počítat s tím, že povodně přinášejí masivní přísun propagulí a po povodních cíleně kontrolovat okraje, nánosy a disturbované plochy
- při zakládání a revitalizaci minimalizovat transport kontaminované zeminy a bezpečně nakládat s výkopkem/sedimenty
- minimalizovat disturbance půdy a drnu (pojezdy techniky, rozbahnění), protože otevřený vlhký substrát je ideální pro rychlou kolonizaci invazními druhy
- zohlednit, že management je často omezen ochranou vody a náročným terénem
Příklady realizace
Název příkladu: Lokalita Amálie
Popis (Česky):
Umělý mokřad Amálie je navržen pro variabilní odstraňování znečištění v povrchových a drenážních vodách, zejména z odtoků zemědělských ploch. Tento systém kombinuje horizontální biofiltr (HBF) a vertikální kořenový filtr (VKF), přičemž každý z těchto prvků plní specifickou úlohu. HBF je určen k odbourávání dusičnanových iontů, které vznikají aplikací hnojiv, zatímco VKF zajišťuje dočištění vody z biofiltru a zároveň odstraňuje zbytky pesticidů díky inovativnímu použití biocharu. Mokřad je strategicky umístěn na konci mokřadní soustavy, aby minimalizoval koncentrace nežádoucích látek v odtoku do recipientu.
Konstrukce mokřadu zahrnuje horizontální biofiltr o užitné ploše 100 m² a vertikální kořenový filtr o ploše 75 m². Dešťová a drenážní voda je vedena svodným systémem do Brejlského potoka, kde přehrážka umožňuje primární sedimentaci a odběr vody do mokřadu. Voda je dále přiváděna PVC potrubím do sedimentační šachty, která zajišťuje sekundární sedimentaci a zabraňuje zanášení náplně biofiltru. V HBF dochází k horizontálnímu průtoku vody přes filtrační náplň, která obsahuje organický substrát podporující anaerobní procesy, jako je denitrifikace, a odstraňuje významné množství dusičnanů. Po průtoku HBF je voda vedena regulační šachtou na VKF, který je vybaven biocharem. Tento materiál zajišťuje účinné odstranění pesticidů z vody. Voda je rozváděna skrápěcím systémem a následně shromažďována perforovaným potrubím na dně VKF, odkud pokračuje do regulační šachty a dále do recipientu. Celý systém je optimalizován pro maximální efektivitu čištění a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí.
Webová stránka: https://cvpk.czu.cz/cs/r-13920-chytra-krajina/r-17373-naucna-stezka-amalie/r-17391-umele-mokrady-a-korenove-cistirny
Lokace: v Česku
Název příkladu: Umělý mokřad Velký Rybník
Popis (Česky):
Experimentální lokalita Velký Rybník se nachází v povodí Kopaninského potoka na Českomoravské vrchovině v České republice. Povodí je rozsáhle odvodňováno drenážním systémem, což má za následek, že hlavní znečišťující látkou ve vodách jsou dusičnany.
Experimentální umělý mokřad byl vybudovaný v roce 2018 a skládá se ze tří paralelních mokřadů označených M1, M2 a M3, z nichž každý je určen k čištění zemědělských drenážních vod z povodí o rozloze 15,73 ha. Mokřady mají podobné parametry s drobnými konstrukčními rozdíly. Jejich cílem je snížit zatížení dusíkem a pesticidy, které se dostávají do vodní nádrže Švihov, klíčového zdroje pitné vody pro Prahu a Středočeský kraj. Každý mokřad pracuje s převažujícím horizontálním podpovrchovým prouděním, přičemž M1 a M3 mají i částečně zaplavované plochy. Jejich substrát tvoří směs štěrku a březové štěpky smíšené v poměru 10:1, která slouží k obohacení drenážní vody o organický uhlík a podporují denitrifikační procesy.
Webová stránka: https://agronavigator.cz/sites/default/files/users/user291/Metodiky/Nmet_mokrady_TH02030376_web_final.pdf
Lokace: v Česku