Návaznostⓘ:
- Pásové střídání plodin
- Pěstování meziplodin
- Půdoochranné technologie zpracování půdy
- Osevní postupy
- Setí plodin do úzkých řádků
Přínos:
zvýšení obsahu humusu,
zlepšení struktury půdy,
zvýšení schopnosti zadržovat vodu,
podpora půdních mikroorganismů,
postupné uvolňování živin.
Kompost
Vzniká aerobním rozkladem organické hmoty (rostlinné zbytky, tráva, hnůj, kuchyňský odpad atd.).
Jedná se o řízeně rozložený a stabilizovaný organický materiál.
Aplikace:
nejčastěji na podzim, ideálně jednou za 3 roky,
rozmetání na povrch půdy s následným zapravením do půdy orbou nebo kypřením,
orientační dávka 20-50 t/ha.
Hnůj
Vzniká ze směsi exkrementů hospodářských zvířat a podestýlky.
Obsahuje vyšší podíl živin, zejména dusíku.
Může být čerstvý (nestabilní organická hmota) nebo uleželý.
Aplikace:
nejčastěji na podzim po sklizni, ideálně jednou za 3 až 4 roky,
neaplikuje se na zamrzlou, silně podmáčenou nebo zasněženou půdu,
rozmetáním rozmetadlem rovnoměrně na povrch půdy s okamžitým zapravením orbou nebo podmítkou (z důvodu snížení ztrát dusíku a zápachu),
orientační dávka 20-40 t/ha.
Výhody: Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze
Nevýhody: Legislativní a regulační omezení, Nutnost kombinace s dalším opatřením
Podmínky implementace:
Hnojení hnojem a kompostem je dobrovolné nebo právně upravené několika předpisy. Základní předpis je Zákon č. 156/1998 sb., o hnojivech. Dále se uplatňuje nitrátová směrnice, podmínky podmíněnosti a celofaremní ekoplatby (Společná zemědělská politika ČR).
Základní podmínky:
doba zapravení hnoje po rozmetání,
vedení řádné evidence,
zákaz hnojení v určitých obdobích,
dodržení limitů dusíku,
požadavky na skladování a manipulaci s organickými hnojivy.
Složka ŽP: půda
Složka ŽP (přesah): voda
Problematika invazních druhů:
Používání organických hnojiv, zejména chlévského hnoje a kompostu, může představovat riziko pro šíření invazních rostlin, plevelů a zavlékání patogenů do zemědělské i okolní krajiny. Organický materiál může obsahovat životaschopná semena, vegetativní části rostlin a některé patogeny, které mohou přežívat během skladování nebo při nedostatečném zpracování materiálu. U chlévského hnoje mohou některá semena přežít průchod trávicím traktem hospodářských zvířat, zatímco u kompostu závisí jejich eliminace především na dostatečně účinné termofilní fázi kompostování.
Riziko se zvyšuje při použití nedostatečně vyzrálého hnoje nebo kompostu, který neprošel odpovídající hygienizací, při použití materiálu neznámého původu nebo při jeho přesunech mezi lokalitami. Nedostatečné promíchání kompostu může vést ke vzniku nedostatečně prohřátých částí, ve kterých mohou přežívat semena, vegetativní propagule nebo patogeny. Rizikový může být zejména materiál obsahující zbytky invazních rostlin se semeny, oddenky nebo jinými částmi schopnými regenerace.
Aplikace kontaminovaných organických hnojiv může vést nejen ke zvýšenému zaplevelení, ale také k dlouhodobému zavlečení invazních druhů a patogenů do půdy. Následně se mohou šířit prostřednictvím zemědělské techniky, povrchového odtoku, vodotečí, příkopů a dalších krajinných koridorů.
Je proto klíčové:
Cena: 3000 - 30000 Kč/ha
Jiné střety:
Historie:
Chlévský hnůj a kompost patří mezi nejstarší formy organického hnojení a jejich používání má v zemědělství dlouhou tradici. Před rozšířením průmyslových hnojiv představovaly organické materiály hlavní způsob navracení živin a organické hmoty do půdy. Ve středověku, kdy nebylo běžné celoroční ustájení hospodářských zvířat, docházelo k přímému hnojení při pastvě, mimo jiné na úhorech. V 18. a 19. století umožnil rozvoj pěstování krmných plodin větší rozšíření celoročního ustájení, a tím i systematičtější produkci, skladování a využívání chlévského hnoje. Ve stejném období se intenzivněji využívalo také kompostování různých organických materiálů.
Od konce 19. století a zejména během intenzifikace zemědělství ve 20. století byly organické zdroje živin postupně částečně nahrazovány průmyslovými hnojivy. Od 90. let 20. století se význam organického hnojení opět zvyšuje v souvislosti s ekologickým a udržitelným zemědělstvím, péčí o půdní organickou hmotu a později také s rozvojem kompostování biologicky rozložitelných odpadů a oběhového hospodářství. V současnosti se chlévský hnůj a kompost uplatňují jako důležité zdroje organické hmoty a živin, přičemž dostupnost chlévského hnoje je úzce spojena s rozsahem živočišné výroby.
Reference:
Zhodnocení vlivu povrchové aplikace stabilního kompostu jako mulče na půdní systém: uplatněná certifikovaná metodika.
Uložení hnojiv, upravených kalů a krmiv na zemědělské půdě: metodika pro praxi.
Metodický návod pro hnojení plodin
Kontaktní osoba: Vladimír Smutný