DIVLAND TAČR ČZU FŽP

Hnojení organickými hnojivy

Katalog opatření na posílení stability a resilientní schopnosti krajiny

Hnojení organickými hnojivy

Skupina: Agrotechnická opatření

Aplikace organické hmoty znamená záměrné přidávání organických materiálů do půdy s cílem zlepšit její úrodnost, strukturu a biologickou aktivitu. Základními zdroji organické hmoty v zemědělství jsou chlévský hnůj, kompost, meziplodiny, posklizňové zbytky.

Přínos:

Kompost

Vzniká aerobním rozkladem organické hmoty (rostlinné zbytky, tráva, hnůj, kuchyňský odpad atd.).

Jedná se o řízeně rozložený a stabilizovaný organický materiál.

Aplikace:

Hnůj

Vzniká ze směsi exkrementů hospodářských zvířat a podestýlky.

Obsahuje vyšší podíl živin, zejména dusíku.

Může být čerstvý (nestabilní organická hmota) nebo uleželý.

Aplikace:

Výhody: Zvýšení organické hmoty v půdě, Přirozené hnojení, Ochrana půdní struktury, Snižování rizika eroze

Nevýhody: Legislativní a regulační omezení, Nutnost kombinace s dalším opatřením

Podmínky implementace:

Hnojení hnojem a kompostem je dobrovolné nebo právně upravené několika předpisy. Základní předpis je Zákon č. 156/1998 sb., o hnojivech. Dále se uplatňuje nitrátová směrnice, podmínky podmíněnosti a celofaremní ekoplatby (Společná zemědělská politika ČR).

Základní podmínky:

Složka ŽP: půda

Složka ŽP (přesah): voda

Aplikační potenciálⓘ: Vysoký

Rozsah / velikostⓘ:Plošný velký rozsah

Náročnost realizaceⓘ:Snadné

Kvantifikace dopaduⓘ: Nízký

Časový horizont dopaduⓘ: Střednědobý

Problematika invazních druhů:

Používání organických hnojiv, zejména chlévského hnoje a kompostu, může představovat riziko pro šíření invazních rostlin, plevelů a zavlékání patogenů do zemědělské i okolní krajiny. Organický materiál může obsahovat životaschopná semena, vegetativní části rostlin a některé patogeny, které mohou přežívat během skladování nebo při nedostatečném zpracování materiálu. U chlévského hnoje mohou některá semena přežít průchod trávicím traktem hospodářských zvířat, zatímco u kompostu závisí jejich eliminace především na dostatečně účinné termofilní fázi kompostování.

Riziko se zvyšuje při použití nedostatečně vyzrálého hnoje nebo kompostu, který neprošel odpovídající hygienizací, při použití materiálu neznámého původu nebo při jeho přesunech mezi lokalitami. Nedostatečné promíchání kompostu může vést ke vzniku nedostatečně prohřátých částí, ve kterých mohou přežívat semena, vegetativní propagule nebo patogeny. Rizikový může být zejména materiál obsahující zbytky invazních rostlin se semeny, oddenky nebo jinými částmi schopnými regenerace.

Aplikace kontaminovaných organických hnojiv může vést nejen ke zvýšenému zaplevelení, ale také k dlouhodobému zavlečení invazních druhů a patogenů do půdy. Následně se mohou šířit prostřednictvím zemědělské techniky, povrchového odtoku, vodotečí, příkopů a dalších krajinných koridorů.

Je proto klíčové:

Cena: 3000 - 30000 Kč/ha

Návaznostⓘ:

  • Pásové střídání plodin
  • Pěstování meziplodin
  • Půdoochranné technologie zpracování půdy
  • Osevní postupy
  • Setí plodin do úzkých řádků

Střetⓘ:

  • Zemědělství
  • Ochrana přírody

Jiné střety:

Kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Ztráta organické hmoty

Vedlejší kategorie dopadu změny klimatuⓘ:

  • Půdní sucho
  • Retence vody
  • Sekvestrace uhlíku
  • Eroze

Cíle udržitelného rozvojeⓘ:

  • 12. Odpovědná výroba a spotřeba
  • 15. Život na souši

Národní plán obnovy přírodyⓘ:

Předprojektová přípravaⓘ:

  • Nerelevantní

Historie:

Chlévský hnůj a kompost patří mezi nejstarší formy organického hnojení a jejich používání má v zemědělství dlouhou tradici. Před rozšířením průmyslových hnojiv představovaly organické materiály hlavní způsob navracení živin a organické hmoty do půdy. Ve středověku, kdy nebylo běžné celoroční ustájení hospodářských zvířat, docházelo k přímému hnojení při pastvě, mimo jiné na úhorech. V 18. a 19. století umožnil rozvoj pěstování krmných plodin větší rozšíření celoročního ustájení, a tím i systematičtější produkci, skladování a využívání chlévského hnoje. Ve stejném období se intenzivněji využívalo také kompostování různých organických materiálů.

Od konce 19. století a zejména během intenzifikace zemědělství ve 20. století byly organické zdroje živin postupně částečně nahrazovány průmyslovými hnojivy. Od 90. let 20. století se význam organického hnojení opět zvyšuje v souvislosti s ekologickým a udržitelným zemědělstvím, péčí o půdní organickou hmotu a později také s rozvojem kompostování biologicky rozložitelných odpadů a oběhového hospodářství. V současnosti se chlévský hnůj a kompost uplatňují jako důležité zdroje organické hmoty a živin, přičemž dostupnost chlévského hnoje je úzce spojena s rozsahem živočišné výroby.

Reference:
Zhodnocení vlivu povrchové aplikace stabilního kompostu jako mulče na půdní systém: uplatněná certifikovaná metodika.
Uložení hnojiv, upravených kalů a krmiv na zemědělské půdě: metodika pro praxi.
Metodický návod pro hnojení plodin

Kontaktní osoba: Vladimír Smutný

Fotogalerie